Proč nepít alkohol 2

Obrázek uživatele DMDU

http://Avenna.cz uvádí: "

Alkohol 2.

Když někdo namítne, že si dá jenom skleničku, která nemůže uškodit, ať si položí otázku, k čemu mu ta sklenička vlastně je?
Proč pije byť i tu jedinou skleničku?
Pro chuť?

Předchozí část článku

Chuť na alkohol

Než začnu vyjmenovávat důsledky pití alkoholu, musím se zastavit u podstatné věci a tou je chuť na alkohol.

Všichni ti, co říkají, že jim alkohol chutná, ve skutečnosti kdysi uvěřili nepravdě a předstírání, že alkohol chutná.

Jak vlastně vzniká názor, že alkohol má skvělou, výtečnou atd. chuť?

Vsugerovaná myšlenka, že alkohol má dobrou chuť, vzniká v čase naprosté čistoty, důvěry, trpělivosti, v období bez předsudků, nepřipravenosti a neschopnosti odolat nesprávným věcem - vzniká v dětství.

Ať si každý představí dítě, kterému se dá ochutnat alkohol. První, co dítě udělá je, že pozdrží svojí přirozenou reakci - zbavit se té odporné chutě.

Každé dítě po prvním ochutnání alkoholu okamžitě pohledem zkoumá mimiku dospělých nebo přítomných osob.

A okamžitě se podle toho zařídí. Buď navenek před přítomnými potlačí odpor plynoucí z chutě alkoholu a tváří se hrdinsky, nebo svůj odpor dá otevřeně najevo - kašlem, hlubokým dýcháním, grimasami, pliváním i slovně.

Toto se děje v obouch případech - ať již dítě alkohol ochutná bez dovolení a najednou je přichyceno při činu, anebo i když to má přímo dovolené od přítomných osob.

V prvním případě, když je dítě přichyceno při činu, tam uvnitř v dítěti okamžitě nastane myšlenka: "Nesmím kašlat či lapat po dechu, ani se tvářit ošklivě, jinak vzbudím ještě větší nevůli. Musím všechny kolem udivit ze své reakce, aby se na mne nezlobili, protože vím, že dělám něco zakázaného. A proto se budu tvářit jakože nic, abych to, co jsem provedl, zmírnil." A dítě si zakáže jakoukoli odpovídající zhnusenou reakci z ochutnaného alkoholu a zatváří se naprosto normálně, aby si nepopudilo své rodiče nebo kolemstojící.

Touto reakcí bohužel v 90-ti procentech případů sklidí "obdiv a úžas" od přítomných a tímto i zmírní případné následky svého prohřešku. Tato reakce lidí kolem se v něm zapíše jako "příjemná reakce na čin, který jsem udělalo." A v mozku toho dítěte se zapíše první přímá zkušenost s alkoholem: alkohol = hrdinský čin.

Žel, dospělí kolem přítomní si neuvědomují, že touto svojí reakcí mají na svědomí špatný a nesprávný zápis do "knížky zkušeností" tohoto dítěte.

V dítěti v tomto případě nastane zmatek, protože někde uvnitř intuitivně cítí, že dělá něco, co nemá. Tento intuitivní pocit ale nedokáže přesně definovat a vyznat se v něm.

Ve skutečnosti cítí svoje vnitřní moudré smysly, které volají na poplach. Ale bohužel, dítě reakci přítomných lidí nadřadí nad svůj vlastní alarmující pocit.

Učiní tak proto, že si o přítomných myslí, že jsou moudří a že určitě znají, co činí a že by určitě nedovolili to, co je nebezpečné. A navíc tyto lidi vidí dítě pít také.

Tímto si dítě zapíše, že když to dělají dospělí, tak ono může také, protože dospělí podle pohledu dětí dělají pouze to, co se může a má dělat.

Když lidé pijí, tak je to (podle dítěte) určitě z hlubšího důvodu, který to dítě bude pak celý život hledat.

Tímto si dítě udělá tak závažný zápis do svých zkušeností. Tyto zkušenosti to dítě jednou použije a uplatní ve svém životě.

Kdo tedy má a bude mít toto dítě na svědomí - i když si to neuvědomuje?

V druhém případě "přejícní" rodiče, či dospělí přímo dítěti nabídnou alkohol vlivem jejich názorů typu: "Vždyť pivo je zdravé, červené víno podporuje vznik červených krvinek atd."  Kdo ovšem vyvede dítě z toho bludu dospělých?

V případě, kdy je dítěti alkohol dovolen nebo nabídnut , dítě cítí obrovskou zodpovědnost za svojí reakci, protože se bojí, že pokud selže, tak poklesne v očích všech přítomných a ještě se to s ním potáhne léta.

Proto při ochutnání alkoholu všechny děti, co se bojí, že selžou, zareagují stejně: hrdinsky potlačí případné slzy, zhluboka dýchají, aby nekuckaly, honem se napijí vody, aby potlačily případnou hořkost či pálení na jazyku, navenek se smějí a tváří se co nejpřirozeněji.

Všichni kolem stojící obyčejně bedlivě pozorují reakci, jak se dítě zachová na tu chuť a ta "hrdinská reakce" dítěte se všem zúčastěným obyčejně líbí. A následně za to ovládání dítě také sklidí otevřený obdiv a úžas kolem přítomných.

Dítě prožívá nádherný pocit, že zajímá všechny kolem a že je středem pozornosti a zájmu. Vždyť komu by se to v dětství a nejen v dětství nelíbilo, že je středem pozornosti a že sklízí slovní a otevřený obdiv a uznání dospělých?

Dítě zažije tímto pocit, který ve svém životě mnohokrát nezažije. A tento pocit, že je obdivované a uznávané, dítěti stojí za to, aby v sobě potlačilo svoje vlastní správné pocity.

V tento okamžik se takové dítě znásilní ve svých správných pocitech a uvěří tomu a vsugeruje si, že ta odporná chuť není odpornou chutí, protože se na tu chuť všichni kolem tváří naprosto přirozeně a usmívají se.

Dítě si také řekne, že ono to určitě cítí nesprávně, protože kdyby ten alkohol s tou odpornou chutí byl opravdu tak odporný, jak to dítě cítí, tak by ho nikdo nikdy nepil. A proto si toto dítě do sebe zapíše, že tu odpornou chuť bude nazývat vyhledávanou chutí (vždyť jí tolik lidí vyhledává) a podle toho se také začne chovat a bude podle toho žít.

A zapíše si také, že ta pozornost a obdiv ostatních stojí za to si v sobě předělat nejen onu chuť, ale i vztah k alkoholu.

Tímto popřením svých správných smyslů v dětství vzniká začátek nesprávného vnímání alkoholu. Dítě je vlastně obelháno.

Zde podotýkám, že toto popření se nemusí dít pouze v ranném dětství a v přítomnosti dospělých či rodičů. Toto se děje v určitých případech v dotyčném dítěti i v jiném čase a v jiném prostředí s jinými přítomnými, např. v pozdějším období na školních výletech, v internátech či na kolejích, či na různých oslavách v přítomnosti kamarádů, spolužáků či kolegů apod. Pocity a výsledek je však stejný.

Každý, kdo má, anebo měl co do činění s alkoholem, má v sobě přesně zapsaný zápis, kdo ho ovlivnil v pohledu na alkohol a jakým způsobem. Kdo chce, určitě si ho v sobě dohledá - vzpomene si na své první seznámení se s alkoholem.

Alkohol a pocit být šťastný

V každém člověku je zapsán i jiný pochybný zápis. Je to spíše soubor pochybných zápisů. Jakých? Když dítě vidí své rodiče běžně doma a vidí je, že jsou smutní, bez nálady, moc se nesmějí ani nepovídají, jsou ustaraní, plní chvatu, starostí. A při různých příležitostech a oslavách, kdy se pije alkohol, dítě vidí své rodiče spokojené, ba z pohledu dítěte až šťastné. Dítě ještě nerozeznává, čím je to způsobené.

Nerozeznává, že ta radost, bujarost, veselost a upovídanost rodičů je jenom pozlátkem podmíněným účinky alkoholu. Nerozeznává, že ten smích rodičů není upřímný a že je jenom uměle vyvolaným a navíc není trvalým stavem.

Takové dítě si zapíše: "Maminka s tatínkem se smějí. Už nejsou smutní. A to je díky i lahvím, které ze smutných rodičů udělaly veselé lidi. Tudíž ty láhve dělají zázraky. Ty láhve nemohou být zlé ani nebezpečné, když rozesmívají mojí maminku a tatínka."

A proto dítě začne mít rádo oslavy (samozřejmě za předpokladu, že ani maminka, ani tatínek nejsou vlivem alkoholu agresivní a vulgární). Protože tehdy vidí maminku i tatínka veselými a doma je jinak takto moc nevidí.

A v mozku je tímto nesprávně uložen hrozný zápis - omyl: rodiče + oslava s alkoholem = šťastní rodiče, veselící se a smějící se.

A časem si tam dítě dopíše:

já + oslava s alkoholem = já šťastný, smějící se, veselící se (protože to jinak nejsem, naši také nebyli).

A tento názor na alkohol má tímto dítě v sobě zapsané a následně ho také životem provází a ovlivňuje i v jiných oblastech."

Pokračování článku

Tags: 

Sdílejte!